CÍRKEVNÍ POHŘEB

připravit křesťanský pohřeb. Protože smrt je jen dočasným rozloučením, představuje křesťanský pohřeb odevzdání zemřelého do milující Boží náruče, prosbu za něj i za pozůstalé, a zároveň vyznání naší víry ve vzkříšení a věčný život u Boha. Pokud někdo z Vašich blízkých zemře, byl pokřtěn v katolické církvi, nikdy z ní nevystoupil pod vlivem církvi nepřátelských ideologií a Vy si přejete, aby měl církevní pohřeb, nebo to bylo přání zesnulého, řiďte se prosím v naší farnosti následujícími pravidly, která Vám pomohou k vyřízení pohřbu:

Nejprve navštivte kněze na faře v Soběchlebích. Domluvte si termín, který nezasahuje do pravidelných bohoslužeb ve třech farnostech, nebo výuky náboženství. Vhodné dny pro pohřební bohoslužbu jsou pondělí, středa, čtvrtek a pátek, vždy po 15h.

Křesťanský obřad pohřbu má svá pevná pravidla, která nelze měnit. V kostele proto není možné např. pouštět reprodukovanou hudbu nebo pronášet proslovy, které se neshodují s křesťanským poselstvím. Při církevním obřadu nevystupují civilní řečníci s pohřebními projevy, to je záležitost jen občanských pohřbů a rozloučení v krematoriu nebo obřadních síních. V kostele má zaznít jen slovo Boží a promluva kněze, která není oslavou života zemřelého, ale povzbuzením účastníků ve víře a naději v život věčný. Proto se nečte ani životopis zesnulého, ale je možné napsat dopředu knězi na papír něco z života zemřelého, což pak může zaznít v pohřební promluvě. Pohřební služba vozí zesnulého nejpozději 45 minut před obřadem do kostela. Po přinesení rakve do kostela je vhodné se přijít k rakvi se zesnulým rozloučit. Půl hodiny před mší sv. se modlíme za zemřelého slavný růženec a prosíme tak za spásu jeho duše. V tom čase je možné také přistoupit ke svátosti smíření, zejména nejbližší příbuzní, pokud tak neučinili již dříve. Největší dar a úcta k zemřelému se u věřících projeví aktivní účastí na mši sv., přijetí eucharistie - sv. přijímání, které obětujeme za našeho zemřelého.

Ve stanovený čas pak začíná smuteční obřad. Buď zádušní mše sv. s obřadem posledního rozloučení a uložením ostatků na hřbitově. Nebo v případě kremace se po obřadu v kostele vyprovodí rakev se zesnulým před kostel a pohřební služba rakev odveze do krematoria.

Církev nestanovuje poplatky za smuteční obřad. Je zvykem, že při zádušní mši sv. každý věřící účastník bohoslužby přispívá do sbírky finančním obnosem, který je formou obětního daru, tak se připojujeme k oběti Ježíše Krista za zemřelého. Sbírka slouží na pokrytí nákladů na provoz kostela, v souvislosti s pohřbem (elektřina, topení, svíce, úklid atd.). Příbuzní pak po pohřbu přispějí svým darem varhaníkovi za hudební doprovod a knězi za odslouženou bohoslužbu.

Základem křesťanství je vztah člověka s Ježíšem, Božím Synem,který se z lásky k nám stal také člověkem. Svou lásku ukázal tím, že daroval svůj život na kříži. Ale smrt neměla poslední slovo a Bůh Ježíše třetího dne vzkřísil z mrtvých. A také ti, kdo byli ve křtu jakoby ponořeni do Ježíšovy smrti a získali podíl na jeho vzkříšení, věří, že smrtí život nekončí, ale pokračuje u Boha a tam teprve dochází svého naplnění. To je podstata křesťanského pohřbu. My se navždy neloučíme, ani zemřelí navždy neodchází, jak často bývá nesprávně napsáno na parte. Křesťan jen přechází branou smrti z života pozemského do života věčného. Křesťanský pohřeb není oslavou života zemřelého, ani tklivým vzpomínáním, není proto potřeba civilních řečí, ale je oslavou Boha, který pro naši víru a naději promění zesnulé tělo zemřelého, aby nabylo stejné podstaty s oslaveným a vzkříšeným Kristem.